Milí přátelé, milí pejskaři a canisterapeuté, milí pejsani,

s velkou lítostí Vám musím za naši smečku oznámit, že po rychlé, krátké a agresivní nemoci odešla do psího nebe moje parťačka labradorka Jenny. Bylo to tak nečekané, že se Jenny ani nestačila rozloučit. Usnula, věřila, že se pro ni vrátím, že to je jen nějaká malá operace, která jí vyhladí čenichové partie, ať nemá vrásky, upraví sluchové ústrojí, které jí už tak nesloužilo.

Také drápy už si nechávala upravit v malé místní narkóze, možná myslela, že je to pedikůra, která ji trochu paralyzovala. Ale nikdo jsme nepochybovali o tom, že opět bude v kondici, že to je jen krátká pracovní neschopnost, která občas postihne každého.

Zastihlo mě to zcela nepřipravenou, zasáhlo nás to všechny.

Jenny je v psím nebi a já jí moc děkuji. Děkuji jí za všechny dny, kdy mi pomáhala s dětmi, s malými autisty. ve škole Naděje Navštěvovaly jsme spolu několik let i obyvatele Domova Jistota v Bohumíně,  lidi s psychickými problémy z denního stacionáře Maják při Charitě ve FM.

Obyvatelé Našeho světa v Pržně, a ještě před tím ze stejného zařízení na Ostravici, si ji pamatují jako na psa veselého, ochotného běhat v tunelu, přinášet jim aporty, nechat je, aby si na ni mohli položit hlavu, hladit ji a sdělovat jí všechna svá trápení.

Žirafa je zařízení pro lidi s mentálním postižením ve Frýdku-Místku. Tam Jenny se mnou chodila už dlouho a myslím si, že ji tam  měli moc rádi. Byla velmi trpělivá, s těmi pohyblivějšími hrála slalom, živý tunel, hrála i chodí pešek okolo, nekoukejte na něho. Nechala se česat, nosila balonky, klienti ji zdobili stužkami. A až se všichni řádně unavili, nechala na svém těle spočinout hlavy dospělých klientů i tělíčka dětí.

Poslední půlrok jsme navštěvovaly Verunku a Davídka, děti, které se narodily o něco dříve než se vyvinuly všechny jejich životně důležité orgány. Ze všech sil a se psím pochopením se jim za asistence rodičů a mé snažila pomáhat.Trpělivě stála, když ji děti přelézaly, podlézaly, vodily na vodítku. Jejich tělíčka a nožky s nimi ale moc nespolupracují, o to víc musela ona spolupracovat s nimi. Aby jim dodala chuť i správnou motivaci. S dětmi to uměla moc krásně.  

Jenny byla často se mnou a ostatními canisáckými týmy na cestách. Její kamarádky Kaila Rubínové srdce a Anette Z Lukovských pasek s ní sdílely boudu na kolečkách při našich jednorázových akcích. Myslím si, že náš sehraný tým vykouzlil na tvářích dětí mnoho úsměvů a dospělí koukali, co všechno psi, v tomto případě fenky, dovedou. Naše partička mnohdy rozpohybovala i ty, pro které aktivní pohyb není největší hobby nebo se ze zdravotních či psychických důvodů hýbat nemohou.

Ale vodit psa, který je poslouchá, to je motivace!

Je pro mě těžké všem dobrým lidem sdělit, že už tu Jenny není. Ale pokud si ji zachováme v srdcích i  myslích, bude tady stále s námi.

,, Moje milá a nenahraditelná psí kamarádko, pomocí těchto několika řádků ti chci, Jenny, moc poděkovat, nikdy na tebe nezapomenu “.

A všem přátelům i jejich pejsanům si dovolím říci, že Jenny je tady vlastně stále, tolik dobrého, co udělala, ji ve mně a doufám , že i v nás, zachová po tu dobu, co nám bude zdraví i paměť sloužit.  

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                              Helena   Fejkusová 

 

          

                                           

TOPlist